Európske otázniky

Dávam do pozornosti zborník EUportal.cz Evropské otázniky, pričom z neho vyberám text Lukáša Kovandu, napísaný na základe diskusie o eure medzi členom bankovej rady ČNB Robertom Holmanom, dekanom Fakulty národohospodářské VŠE Jiřím Schwartzom, ekonómom Pavlom Kohoutom a mnou na konferencii "Česká a Slovenská republika - budoucnost europské integrace" v Prahe dňa 30.5.2007.

***

Přijetí eura: později může být lépe
Lukáš Kovanda | euPortál, 19.11.2007

Deficity veřejných financí posouvají termín přijetí eura. Řada ekonomických odborníků míní, že zrovna tento fakt nemusí být tak příliš na škodu. Proč se vzdávat tak kvalitní měny, jakou je koruna? ptá se třeba analytik Pavel Kohout. Českou cestu za eurem čerstvě skropila kritika Evropské komise (30.5.). Eurokomisař pro hospodářské a měnové otázky Joaquín Almunia se pozastavil nad tím, že Česko prohlubuje svůj deficit veřejných financí i přes příznivý vývoj české ekonomiky. O neblahých vyústěních schodku již bylo vyřčeno mnohé. Ekonomickému zdraví nesvědčí, oddaluje nás od plnění konvergenčních kritérií a tím pádem od eura.

Kacíři varují před inflací

Jenže i mnozí ekonomičtí experti se táží, kde jsou ony neoddiskutovatelné přínosy jednotné evropské měny. A lze mezi řádky jejich úvah číst i kacířské myšlenky: veřejný schodek jako takový je mínus, to, že oddaluje přijetí eura je už mnohem menší mínus, ne-li plus. „Česká měna se v současné době nachází ve stádiu dohánění eura, kdy zvyšuje svoji kupní sílu na jeho úroveň,“ říká Robert Holman, člen Bankovní rady ČNB. „Děje se tak prostřednictvím jednak nominálního zhodnocování a jednak prostřednictvím inflačního diferenciálu – tím, že je v ČR růst cenové hladiny vyšší než v zemích eurozóny,“ vysvětluje. Po přijetí eura již ČR může eurozónu dohánět pouze inflačním diferenciálem, nikoliv nominálně, což v případě, že toto přijetí bude předčasné, povede k enormnímu nárůstu inflace. „Kdybychom přijali euro zítra, inflace by rázem vyskočila o dva až čtyři procentní body,“ dodává Holman. Dohánění totiž v posledních letech probíhá téměř výhradně na bázi nominálního zhodnocování ve výší zhruba tři procenta ročně.

Euro je řadou ekonomů stále silněji vnímáno jako politický symbol, s nímž své kariérní osudy spojila celá generace evropských politiků. Ti se sice opírají o studie renomovaných ekonomů, avšak problém je, že teoretické závěry zůstávají nezřídkakdy praxí nepotvrzeny. Léta od zavedení společné měny ubíhají a efekty jsou rozporuplné. „Ekonom Andrew Rose přišel roku 2001 se studií, jež přínos měnové unie spatřovala v tzv. efektu obchodu - prohloubení zahraničních směnných styků členských zemí a následného růstu HDP,“ říká Holman. Data však hovoří takto: v roce 2005 činil podíl dovozů a vývozů na HDP v případě ČR, Irska, Portugalska a Řecka po řadě 105, 58, 42 a 17,5 procenta. „Zdá se tedy, že geografická blízkost má mnohem větší efekt než členství v eurozóně,“ shrnuje Holman.

Slovenská lekce

Tento Holmanův názor potvrzuje i Peter Gonda, ekonomický analytik slovenského Inštitútu M. R. Štefánika. Závody, kdo dřív přijme euro, jsou podle něj „závody ve skocích do tmy“. V tomto ohledu, zdá se, vítá jaksi vynucenou, ale přece jenom zdrženlivost Česka oproti Slovensku, které je již účastno předvstupního mechanismu ERM II. „ČR má ještě, na rozdíl od Slovenska, možnost vyčkat, zda se třeba eurozóna nakonec samovolně nerozpadne,“ vysvětluje Gonda. „Ficova vláda použila euro jako předvolební tahák,“ míní Jiří Schwarz, děkan Národohospodářské fakulty VŠE v Praze. Řadoví občané společnou měnu často vnímají jako vstupenku do světa bohatých, ke mzdám na úrovni zemí západní části EU, jenže si neuvědomují strasti s přechodem na ni spojené, vysvětluje.

„Cesta ke konvergenci cenových hladin ČR a eurozóny je ještě velmi dlouhá a skýtá rizika poměrně vysoké inflace,“ potvrzuje dále Schwarz Holmanova slova.

Paralelní měny

Jak Gonda, tak Schwarz obhajují systém paralelních měn, kdy by euro nějaký čas simultánně fungovalo jako platidlo po bok koruně, což by vyústilo v naše „měkké přistání v eurozóně“. „Konkurenčně vyhraje ta měna, o niž bude větší zájem,“ uvádí Gonda.

Značné nebezpečí je naopak spatřováno ve stavu, kdy neustálé poodkládání termínu přijetí eura snižuje nejen kredibilitu ministerstva financí, ale zejména kredibilitu České národní banky, která je klíčová pro celý finanční systém a již důkladně monitorují investoři. Nejnovějším oficiálním termínem přijetí eura je 1. leden 2012. „Jsem pro to, aby politici explicitně neuváděli žádný konkrétní termín přijetí jednotně měny a nevyvolávali jakákoliv očekávání,“ říká Schwarz. Pavel Kohout soudí, že euro zatím funguje jako zesilovač buď pozitivních, nebo naopak negativních ekonomických efektů. „Zatímco Španělsku vstup do eurozóny a následný příliv investic prospěl – s jedenácti procenty tvorby HDP eurozóny se na růstu stejného regionu podílelo v letech 2002 až 2006 jednou třetinou -, sousední Portugalsko přijalo euro ve špatnou dobu, což zesílilo tamní hospodářské problémy,“ říká. A jak je možné, že politici stále odmítají ve větší míře reflektovat tyto námitky ekonom? „Protože většina politiků jsou ekonomičtí ignoranti,“ odpovídá Kohout. Přesto se zdá, že nejlepším návodem, jak postupovat v otázce eura, je vyčkat tak dlouho, jak to jen bude únosné – nikoliv však za cenu prohlubujících se deficitů! – a poté vybrat příhodný okamžik k naskočení do eurovlaku, abychom se třeba po vzoru Portugalska neocitli na poněkud zrezavělých kolejích.

Prevzaté z EUportal.cz.